Marie Laudová

Marie Laudová
Rodné jméno	Maria Laudová
Narození	16. srpna 1869 Mladá Boleslav Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. října 1931 (ve věku 62 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Choť	Ignát Hořica
Děti	Marie Januštíková (dříve Klossová)
Příbuzní	Elmar Klos vnuk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Laudová provdaná Hořicová (16. srpna 1867 Mladá Boleslav^[1] – 20. října 1931 Praha^[2]) byla česká herečka a spisovatelka.

Životopis

Rodina, mládí

Jejími rodiči byli Václav Lauda, oficiál při c. k. berním úřadu v Mladé Boleslavi a Marie roz. Čekanská. Její matka brzy ovdověla a vedla pak sama malý obchod s výrobou mýdla a toaletních potřeb. Po přestěhování do Prahy se matka podruhé provdala. Do rodiny tak přibyla Marii nevlastní sestra Anna. Dívky se učily šít šaty a klobouky. Již v obecné škole budila Marie pozornost učitelů živou deklamací, jasnou výslovností a příjemně zvučným hlasem.^[3]

Jako sedmnáctiletá se 14. května 1885 provdala za šestadvacetiletého záložního nadporučíka a novináře Ignáta Hořicu,^[4] ovládajícího osm jazyků^[5], zakladatele plzeňského časopisu Český západ, autora jedenácti knih, pozdějšího říšského a zemského poslance. Marie byla po sňatku v domácnosti a šila šaty a klobouky. Rok po svatbě se jim narodila dcera Marie. Jediným vnukem Marie Laudové byl filmový režisér, držitel Oscara za snímek Obchod na korze, Elmar Klos.

Divadlo

Divadelní činnost začala v karlínském ochotnickém spolku Pokrok jako patnáctiletá. Po přestěhování s manželem ze Slaného do Plzně vystupovala zde s místními ochotníky. V roce 1889 po přestěhování do Prahy studovala u Josefa Šmahy a působila krátce ve Švandově divadle na pražském Smíchově. Do Národního divadla byla angažována v roce 1890 a působila zde až do roku 1915, kdy byla nucena po úraze zanechat aktivní činnosti.

Spolupracovala často s mimopražskými scénami (Plzeň, Brno, Olomouc) a s ochotníky. Vystupovala rovněž v zahraničí (Lvov 1897, Záhřeb 1899, Bělehrad 1901, Petrohrad 1903).^[6]

Pedagogická činnost

V letech 1916 až 1931 byla profesorkou pražské Státní konzervatoře hudby, kde vyučovala deklamaci a mimiku na operním oddělení (1916–1919) a po založení dramatického oddělení přešla tam v roce 1919 jako první profesorka a vyučovala zde deklamaci a studium rolí^[7]. V roce 1925 založila fond na podporu chudých studentů, v roce 1927 zpracovala pro ministerstvo školství návrh na reformu studia herectví.

K jejím žákům patřili např. Otomar Korbelář, Jiřina Štěpničková, Aloisie Voznicová a další.

Novinářská činnost

V Plzni pomáhala manželovi s novinářskou prací – prováděla korektury, psala lokálky a později i větší články (oblastní noviny ve Slaném a v Plzni). V době manželova vojenského cvičení redigovala noviny za něj. Také mu pomáhala s překlady z francouzštiny a němčiny a sama psala odborné texty i beletrii pod pseudonymem Štika.^[8]

K novinařině se vrátila i po odchodu z Národního divadla. Publikovala v novinách a časopisech Zlatá Praha, Národní listy, Národní politika a Lumír,^[9] byla autorkou publikací z oboru společenské a umělecké výchovy, autorkou publikace Společenský rádce.

Závěr života

V závěru života utrpěla opakovaně těžký úraz kyčle. Zemřela v Praze 20. října 1931 a je pochována na pražském Vyšehradském hřbitově.

Dílo

Divadelní role, výběr

• 1890 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hermie, Národní divadlo, režie František Kolár
• 1895 William Shakespeare: Julius Caesar, Portia, Národní divadlo, režie František Kolár
• 1901 William Shakespeare: Romeo a Julie, Hraběnka Capuletová, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1910 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Paní Juliasiewiczová, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1915 William Shakespeare: Hamlet, Gertruda, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1916 A. P. Čechov: Medvěd, Jelena Ivanova Popova, Národní divadlo, režie Alois Sedláček

Filmografie

• 1925 Okovy, role: statkářka Vítězová, režie Václav Kubásek

Próza

• Společenská výchova směřující k vypěstění ušlechtilých karakterů, vybroušení způsobů a ke zpříjemnění života: příručka pro samouky i odborné učitele – Praha: Československé podniky tiskařské a vydavatelské, 1920
• Praktická hospodyňka: souhrn nauk, pokynů a předpisů ke správnému a úspornému vedení domácnosti a návod, jak si může hospodyňka svou namáhavou a zpravidla neutěšenou práci neobyčejně ulehčit – řídí Olga Stránská; spolupracovníci: Rpžena Baťková-Dittrichová, K. Bayerová-Kroulíková, Anna Černá, K. Driml, O. Fastrová, O. Fučíková, Anna Guthová-Jarkovská, V. Haering, Kamil Harmach, Vl. Havelková, M. Hykšová, Antonín Chvojka, Lydia Kolátorová, Zdenka Košáková, Amálie Kožmínová, J. Králová, Z. Kroužílková, Marie Kuklová-Tumlířová, Karel Kulhánek, Juliana Lancová, M. Laudová-Hořicová [s. 1218–1299], V. Lesná-Bakešová, A. Luštínová, Duchoslav Panýrek, K. Pavlů, Minka Podhajská, Hana Preisová, Marie Provazníková, G. Sedláčková, Oldra Sedlmayerová, L. Šejba, O. Stránská-Absolonová, Antonín Stránský, Jindřich Veselý. Praha: František Strnadel, 1927^[10]

Odkazy

Reference

Literatura

• FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 81
• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, ISBN 80-7023-118-1
• Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 89, 90, 140–142, 147, 149, 188, 224–230, 245, 282, 283, 285, 286, 460, 462–463, 502
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898–1930, Orbis, Praha, 1959, str. 217
• Alexander Buchner: Opera v Praze, Panton, Praha, 1985, str. 147
• František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 64, 66, 102, 115, 121–122, 167, 185, 204, 211–212, 215, 220, 221, 241, 302, 305, 316, 330, 335, 352
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 83, 86, 178, 287, 299
• Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 321, 424, 543.
• Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 48, 50, 55–56, 67, 114, 126, 219, 239, 270
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 273–274
• Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 142
• V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 38
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 28–29, 31, 36, 165, ISBN 978-80-7388-552-6
• Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 19
• Jindřich Vodák. Tváře českých herců: od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha: Orbis, 1967. 250 s. S. 120–131.
• Jan Bor: Marie Laudová. Praha: Antonín Hajn, 1914
• Karel Kamínek: Marie Laudová, kronika její umělecké činnosti. Praha: Mladá generace Ústředního spolku českých žen: Alois Srdce [distributor], 1914

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Laudová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Laudová
• Marie Laudová v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Marie Laudová v databázi Archivu Národního divadla
• Marie Laudová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Marie Laudová ve Filmové databázi
• Marie Laudová na Kinoboxu
• Marie Laudová v Internet Movie Database (anglicky)