Eliptická dráha

Malé těleso ve vesmíru obíhající kolem většího (podobně jako planeta kolem Slunce) po eliptické dráze s větším tělesem umístěným v jednom z ohnisek elipsy.
Dvě tělesa stejné hmoty obíhající kolem společného barycentra po eliptických drahách.
Schéma suborbitálního letu, A - start, B - přistání, G - těžiště Země, S - stratosféra, 1 - vzlet, 2 - mikrogravitace, 3 - návrat. Setrvačný let probíhá po elipse, v níž ohnisku se nachází těžiště Země.

Eliptická dráha (al. eliptická orbita), v astrodynamice nebo v nebeské mechanice znamená Keplerovu dráhu s oběžnou excentricitou menší než 1 . Zahrnuje i kruhovou dráhu s excentricitou rovnou nule. V přísnějším chápání je to Keplerova dráha s excentricitou větší než 0 a menší než 1, zahrnující kruhovou dráhu. V širším smyslu je to Keplerova dráha s negativní energií. Ta zahrnuje radiální eliptickou oběžnou dráhu s excentricitou rovnající se 1.

V gravitačním problému dvou těles s negativní energií, obě tělesa se pohybují po eliptické oběžné dráze se stejnou délkou doby oběhu kolem společného barycentra. Také relativní pozice jednoho tělesa s ohledem na druhé se pohybuje po eliptické oběžné dráze.

Mezi eliptické oběžné dráhy patří i dvojeliptická přechodová dráha, Hohmannova přechodová dráha, a zvláštním případem vysoké eliptické dráhy jsou dráha typu Molnija a sněžní dráha. Mezi Eliptické dráhy patří i setrvačná fáze suborbitálního letu, která probíhá po eliptické dráze, ale na rozdíl od klasických eliptických drah protíná povrch míjení tělesa.

Rychlost

Při standardním předpokladu kruhová rychlost ( v {\displaystyle v\,} ), tělesa pohybujícího se po eliptické dráze, může být vypočtena jako:

v = μ ( 2 r 1 a ) {\displaystyle v={\sqrt {\mu \left({2 \over {r}}-{1 \over {a}}\right)}}}

Kde:

  • μ {\displaystyle \mu \,} Je standardní gravitační parametr,
  • r {\displaystyle r\,} Je vzdálenost mezi obíhajícími tělesy,
  • a {\displaystyle a\,\!} Je délka střední poloosy.

Rovnice rychlosti pro hyperbolickou trajektorii má navíc + 1 a {\displaystyle {1 \over {a}}} , nebo je stejná, ale v tom případě je záporná.

Oběžná doba

Při standardním předpokladu doby oběhu ( P {\displaystyle P\,\!} ), tělesa pohybujícího se po eliptické dráze, může být vypočtena jako:

P = 2 π a 3 μ {\displaystyle P=2\pi {\sqrt {a^{3} \over {\mu }}}}

Kde:

  • μ {\displaystyle \mu \,} Je standardní gravitační parametr,
  • a {\displaystyle a\,\!} Je délka střední poloosy.

Výsledek:

  • Doba oběhu je podobná té při kruhové dráze s oběžným poloměrem podobným střední poloosy ( a {\displaystyle a\,\!} ).
  • Pro danou střední poloosa oběžná doba nezávisí na Excentric (viz také třetí Keplerův zákon).

Energie

Při standardním předpokladu specifická oběžná energie ( ϵ {\displaystyle \epsilon \,} ), eliptické dráhy je záporná a oběžná energie zachování rovnosti pro danou oběžnou dráhu může být:

v 2 2 μ r = μ 2 a = ϵ < 0 {\displaystyle {v^{2} \over {2}}-{\mu \over {r}}=-{\mu \over {2a}}=\epsilon <0}

Kde:

Výsledek:

  • Pro danou střední poloosa, specifická oběžná energie je nezávislá od excentricity.

Použitím virové teorie zjistíme:

  • Průměrný čas specifické potenciální energie je rovný 2ε,
    • Průměrný čas r−1 je a−1
  • Průměrný čas specifické kinetické energie je rovný-ε,

Úhel dráhy pohybu

h = r v cos ϕ {\displaystyle h\,=r\,v\,\cos \phi }

Kde:

  • h {\displaystyle h\,} Je specifický relativní moment hybnosti oběžné dráhy,
  • v {\displaystyle v\,} Je kruhová rychlost obíhajícího tělesa,
  • r {\displaystyle r\,} Je radiální vzdálenost obíhajícího tělesa od centrálního tělesa,
  • ϕ {\displaystyle \phi \,} Je úhel dráhy pohybu.

Průmět dráhy na centrální těleso

Sinusový průmět dráhy ISS, Duben 2013.
Průmět dráhy Molnija.
Průmět dráhy QZSS- Tundra

Průmět oběžné dráhy je složen z pohybu obíhajícího tělesa a z vlastní rotace míjení tělesa.

Kolmý průmět eliptické dráhy na obíhané těleso má nejčastěji tyto tvary:

  • Bod - geostacionární dráha s malou excentricitou
  • Úsečka - eliptická synchronní dráha se sklonem 0 °
  • Přímka - rovníková dráha, se sklonem 0 °
  • Sinusoida - eliptické dráhy, se sklonem k rovníku a s malou excentricitou - typická pro běžné satelity s kruhovou ORBITAL
  • Cykloidní- vysoké eliptické dráhy, se sklonem k rovníku cca 63 ° -116 ° a s excentrickou dráhou, s periodou pod 24hodin - typ Molnija
  • Osmičková - vysoké eliptické dráhy, se sklonem k rovníku cca 63 ° -116 ° as velkou excentricitou, s periodou 1den - typ Tundra

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eliptická dráha na slovenské Wikipedii.

Literatura

  • D’ELISEO, MM. The first-order orbital equation. American Journal of Physics. 2007, s. 352 – 355. DOI 10.1119/1.2432126. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • D’ELISEO, MM. The gravitational ellipse. Journal of Mathematical Physics. 2009, s. 022901-022901-10 doi = 10.1063/1.3078419. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Související články

  • Dvojeliptická přechodová dráha
  • Hohmannova přechodová dráha
  • Hyperbolické trajektorie
  • Keplerova dráha
  • Kruhová dráha
  • Vysoká eliptická dráha

Externí odkazy

  • Základy kosmických letů ⇒ orbitální mechanika
  • Měsíční fotografické porovnání
  • Afélium - Perihelion
  • Tundra_Orbits.wmv